Od života nic nechtějí,
noviny však málo hřejí,
na lavičkách sedí znudění.
Nemají co dát do pusy,
nocí jezdí autobusy,
nedoufají, už jsou zlomení.
Jaro, léto, podzim a mráz,
je tu zima, už je tu zas,
v kanále se s rumem ožení.
Ráno Fénix vstal z popela, nedožije však večera,
popel je a v ten se obrátí.
Poletuje, křídly mává, marně lidem vědět dává,
matky nemá a sám potratí, potratí.
Vezmou všechno co je k mání,
kritice se neubrání,
svědomí to v sobě potlačí.
V bazarech jsou jako doma,
z alkoholu mívaj koma,
když to nejde zámky vypáčí.
Ráno slunce je polární,
ven z úkrytu nevyhání,
s trochou vodky přes den vystačí.
Večer vítr fouká, klejou,
další z nich se neproberou,
havran jenom oči zatlačí.
Ráno Fénix vstal z popela, nedožije však večera,
popel je a v ten se obrátí.
Poletuje, křídly mává, marně lidem vědět dává,
matky nemá a sám potratí, potratí.
.......lékař suše konstatoval smrt.
