Životem bloudíš jak hlodavec sám,
nevěříš ve válku, nevěříš míru,
ne, nejsi sluha, ba ani pán,
se zájmem sleduješ tu v botě díru,
snad toho lituješ, snad lidi znáš,
snad dívku miluješ, snad pravdu máš.
Země se otáčí, jak tvá hlava v pýru.
Už nevěříš, nedoufáš, naději ztrácíš,
zničená, povadlá, figura kamenná,
městem jen bloumáš, domů se vrátíš,
zjizvená tvář, propadlý ramena,
snad toho dožiješ, snad pravdu máš,
snad život dohoníš, snad lidi znáš.
Tak chlapče neodři svý bílý kolena.
Život bolí jak, jak blbej kameňák!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
